Tak zde je má první kapitolovka. Snad se bude líbit.

Je mi zima, prší a nevím co se děje. Kolem mě blikají modré záblesky. Cítím na sobě nějaké změny, nevím jaké, ale jsou zřetelné. Slyším jak se otec směje pod vousy. I když vousy nemá....no prostě se směje tiše, ale ďábelsky. Ze zimy i smíchu se mi dělá husí kůže. Začínám se cítit divně. Nemohu si sáhnou na hlavu, kvůli tomu, že jsem připoutaná k ledově studenému  ocelovému křeslu. Motá se mi hlava. Najednou spadnu na zem ani nevím jak. Otec mě odpoutal když se mi točila hlava, proto o tom nevím. Klekne si přede mne. Ležím na břiše, v podivné poloze. Z nevolnosti neotevírám oči. 

"Ach! Ne..NE!!!!" vykřikne a popadne mne za rameno. ,,Co jsem.......co jsem to udělal..." slyším jak se mu hlas chvěje. Tohle u něj není normální. ,,Látka nefungovala." řekne sotva slyšitelně. Odvážím se otevřít oči. Otevírám je pomalu. Otevřu je úplně, ale...ale něco je jinak. Otec přede mnou klečí ve svém bílém poskvrněném hábitu. Je jako z kamene a vystrašeně na mne zírá. Rychlým pohybem se ode mne odtáhne. ,,Ne.." Najednou vstane a vezme do ruky kudlu. Leknu se a podívám se na své ruce. Jsou jiné. Od zápěstí vede po předloktí černá barva a dva černé srpky. Na svém ocase mám srpky taky. Celá má levá noha je též černá a srpky mám taky na uších. Tohle nejsem já, pomyslím si. Co se se mnou stalo ? Vezme kudlu a pevně ji stiskne v ruce. Poté se na mě otočí s vražedným pohledem. ,,Látka nefungovala" zopakuje táta.

Chce mě zabít?! Ale proč? Zkouším vstát, jenže se mi zamotá hlava a opět jsem na zemi. Sáhnu si na pravé oko. Podivně mě pálí. Zavřu oči. Soustředím se, aniž bych věděla na co. Oči opět otevřu a vidím jak je otec blíž. Opět zavřu oči. Zpětně se soustředím. Pomalu otevírám oči a vím, že už mi moc času nezbývá. Otec je asi 5 metrů ode mě. Pomalu zavřu oči. Slyším jeho tiché kroky zřetelněji než jindy. Cítím podivný tlak a oko mě pálí ještě víc. Je skoro u mě, cítím to. Vstávám a nastupuji do obrané pozice. Otec si chytne nůž jako skutečný vrah. Tohle všechno vím a ani jsem oči neotevřela. Bez rozmyšlení se na mě vrhne s nožem namýřeným na srdce. Podivný tlak se zvyšuje čím je otec blíž. Je u mě a já otevírám rychle oči. Svítí. Zorničky mám zúžené a kolem mne se mihotá modrá mlha. Napřáhnu pravou ruku a modrými blesky odrazím tátův útok. Nůž se zabodne do jeho fotky na protější zdi. Blesky ho odrazily a skončil s tvrdým dopadem na zemi. Já žasnu nad svými schopnostmi, ale netuším co se děje. Otec se opět zvedá do protiútoku, ale marně.Později leží na zemi s nožem v srdci.

,,Ne!" vykřiknu. Modrá světla pohasínají a přestávají mi svítit oči. Rychle k němu dorazím a mírně s ním zatřesu. ,,Tati!"

,,Heh...Kelly..." řekne potichu a otočí hlavu směrem ke mě. ,,Myslel... myslel jsem, že....látka..." hlas se mu chvěl a mě se hrnuly slzy do očí. Po otcově tváři se skutálely slzy při slovech ,,Látka ti pomůže..." ,,Ale, tati!" skočila jsem mu do řeči. ,,Ššš...neboj, věř si a trénuj. Vím co jsem udělal, ale jednou se ti to bude hodit. Kelly, potkáš se s wolfeny, kteří ti zanechají jizvy na duši,kteří ti budou zhazovat sebevědomí a snažit se tě odradit. Ale nikdy, nikdy se nevzdávej svých cílů! Jdi za svým! Ať tě potká cokoliv. A za mou smrt nemůžeš ty..." dořekl a zemřel.

,,Tati! Tati! ....." klečela jsem nad ním ještě dlouho, ale mé slzy ho nepřestaly máčet. Seděla jsem v kaluži krve a přemýšlela nad jeho slovy. Náhle z poličky spadlo zrcátko. Vstala jsem a chtěla ho vrátit na místo, když najednou... Netrvalo mi dlouho než mi došlo co se mnou udělal. Mé pravé oko bylo oranžové, už nebylo červené. ,,Tak to vysvětluje to pálení. A co ta modrá světla?" řekla jsem si a prohlábla si vlasy. Náhle mi proletěla hlavou tři slova. Aura. Duch. Barva. Byla jsem z toho všeho natolik mimo, že jsem zrcátko upustila na zem.

,,To snad ne! Proč? " ptala jsem se otce, přestože jsem věděla, že už mi odpověď dát nemůže.