Minulost - 4.kapitola
Alex. Ale něco mě na ní odpuzuje. Je taková jiná.
,,Proč je to marný?" ptám se po chvíli.
,,Nepustí tě." odpověděla s nepřítomným výrazem a posadila se na slámovou postel. Všimla jsem si, že má nohu sepnutou řetězem. No, já mám železný obojek kolem krku. To je teda moc pěkný... pomyslím si.
,,Proč jsi tady?" ptám se.
Alex se usmívá a podívá se na mě svýma jedovatýma očima a řekne ,,Jsem wolfení démon. Ty?"
,,Démon.... " zopakuji a usmívám se spíše pro sebe než ze srandy ,, já jsem wolfení vlkodlak." Tím náš rozhovor skončil. Já sedím na zemi s koleny u hrudi a Alex sedí na posteli a dívá se ven. Zároveň jsme se podívaly ke dveřím. Vchází stráž nebo hlídka, nebo co to tady vlastně je. Alex vstává a naštvaně se dívá na jednoho ze stráží. Stráže jsou dva. Oba wolfeni asi kolem 25-ti let, vysocí a černým znamením na tváři. Jeden v ruce drží nůž a druhý řetěz s náhubkem. Stráže se na sebe podívali a kývli na sebe. Jeden z nich vyšel. Alex se na něj vrhla, ale zřejmě zapomněla, že má nohu svázanou řetězem. Ve skoku s sebou cukla zpět dozadu a já se rukama podepřela z toho jak jsem se lekla. Asi si vyrazila dech, protože se už chvíli nehýbe. Jeden ze stráží k ní přišel a uřízl ji kousek kůže. Naše bílá místnost ve tvaru čtvrce s okny jen u stopu zasvítila červenou barvou. Cítím jak se chvěju a dělá se mi trochu zle, když vidím jak se kolem Alex začíná pomalu rozlévat červená barva. Alex natahuje ruku směrem ke mě. Dívám se na ni, protože se jí mění oči na úzké čárky.
,,Pozor..." říká potichu a v mžiku vyskočí do vzduchu a obratně přistane na zemi. Zvedne hlavu a její oči jsou ještě více jedovaté než předtím.
Je skoro jako já... napadlo mě. Alex silou přetrhává řetěz, podívá se na dveře a pak na stráže a podivně se usměje, čímž ukazuje své zvětšené tesáky. Stráže zakulhávají dozadu.
Mají strach to je víc než jasné. Ale proč? Je snad tolik nebezpečná? Je démon nebezpečnější než vlkodlak? lítají mi hlavou různé myšlenky. Nevím co si mám myslet, tak jen představení sleduji. Slyším jak přiběhávají další stráže. Tohle se mi nelíbí. Sundám si železný obojek z krku a trochu se nahrbím. Opět mi narostly drápy, ze kterých mám mimochodem radost. Dva stráže jsme sundaly, ale přiběhly další.
,,Alex! Tohle nemá cenu musíme se odsud dostat." zavolám na ni.
,,Dobře to nech na mě. Ty se postarej o stráže." řekla a zmizela. Okamžitě jsem byla obklíčená. Odhadem jsem je spočítala.
,, Dvacet proti jednomu? To se mi teda líbí!" říkám s úsměvem.
,,Ten smích tě brzo přejde." Řekl někdo a všichni se na mě vrhly. Já zavřela oči a v duchu jsem zavolala.
,,MAKKLIE!" Díky Makklie jsem to přežila. Nasedla jsem na ni a vzala jednomu ze stráží pistol. Makklie běžela, já střílela. Pěkné duo. "Ale zajímalo by mě kde je Alex." "Je venku." odpovídá Makklie.
,,Hele neřekla jsi mi, že s tebou můžu komunikovat s pomocí myšlenek!" kárám ji.
,,Nebyl na to čas." odpovídá trochu udýchaná.
,,Fuj, no to abych si začala dávat pozor na to co si myslím." řeknu sarkastickým tónem. Vybíháme ven a tam čeká Alex, zírajíc na mě.
,,Co je?" ptám se.
,,Ty umíš lítat?"
,,Ne. To je Makklie. Můj spirit, jenže ji nevidíš." odpovídám s klidem.
,,Aha." řekne a naskočí na černého koně.
,,Pojď pojedem." pobídne mě.
,,Ne, díky. Radši pojedu na Makklie." říkám a vidím jak se Makklie tváří otráveně. Makklie najednou začala zářit. Teď už je vidět všem očím.
,,Wow."
,,Díky." říkám když nasedám. Alex pobídla koně a vyrazila. Makklie běžela za ní. Nevím kam běžíme, ale mám divný pocit. Asi to je tím, že nás stále sledují. Vyrazily jsme z lesa na rozlehlou louku.
,,Šéfe jsou tady. Co teď?" ,,Zabte je!" slyším víc než jasně.
,,Alex zastav!" Na vteřinu přesně zastaví.
,,Co se děje?" říká překvapeně.
,,Je to past. Musíme to nějak obejít."
,,Ale jak?"
,,Musím ti něco říct, Kelly." říká najednou Makklie.
,,Co?"
,,Tvé pravé oko není jen tak nějaké. Je to oko spirita. Musíš ho aktivovat a budeš vidět pravé jméno a délku života osoby, na kterou se podíváš."
,,A to jsi čekala až do teď?" Stráže nás doběhli a obklíčili.
,,Vzdejte se!"
,,Nikdy!" řekla Alex. Sesedám z Makklie a odcházím od nich pár kroků. Zavírám oči a stavím se do bojové pózy. Čekám na útok.
Komentáře
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.