Povídka nám nabrala trochu dramatické atmosféry. Doufám, že se vám změna ve stylu psaní povídek líbí a dobře se vám čte. Zítra jdu na oslavu a v neděli si musím dopisovat učivo ( nejsem od úterý ve škole ) takže na povídku moc času nebude. Proto sem přidávám poslední kapitolu! S každým komentářem mám větší chuť psát dál. Všem děkuji!

KELLY

Bolí to.  Pravidelně vydechuji. Tep se mi zrychlil.  Pravou rukou si opatrně sahám na nůž v mém těle. Slzy se mi ronily téměř okamžitě. Krev stéká po ostré čepeli. Cítím krev ve svých ústech a vyplivávám ji na zem. Nůž se vytrhl z mého těla a já bezvládně padám k zemi. 

,,Kelly ne!" slyším jak Alex běží. Klekne si vedle mne a chytá mne za rameno. ,,Co ti to udělal?" zašeptá v závanu chladného větru. Lesní koruny zašpičatělích stromů rozevlál vítr. Makklie stojí za mými zády a něco říká. Neohrabaně chytám Alex za rameno. 

,,Please... please stop this pain," říkám tiše  ,,... help me," při těchto slovech tisknu Alex do ruky nůž ,, ... and kill me..." 

,,NE!" vykřikla Alex a odhodila nůž někam do háje. 

Otec se usmál a přišel ke mě. Alex neuhnula ani o milimetr. 

,,Stálo to za to. Máš úžasné schopnosti Dávného klanu. Nevím proč zrovna ty, ale už je konec." říká se širokým úsměvem. Pak se zvedá a odchází. Já praštím hlavou o zem a na chvíli ztracím vědomí. Probouzí mě pronikavý hlas jednoho z našich pronásledovatelů a uvědomuji si, že rána od nože je pryč.

,,P-pane?" 

,,Co zas!"

,,Cítím jak to dýchá. Slyším jeho rozzuřený tep."

,,Co to zase meleš, Miku!" přichází k Mikovi a zkameněl. Stáli na místě jak tvrdá y. 

Už to ucítíli oba. Usměju se. Stavím se na nohy a se svěšenýma rukama vypadám jak zombie. Jsou ke mě otočení zády a tak si nemohu dovolit promeškat příležitost. Probudilo se to a mám nepředstavitelně dlouhý černý stín.

Můj dlouhý stín se táhne až k nim. 

,,Probudilo se to." zamumlá otec. 

,,Co prosím?" zeptá se ten kluk.

,,Když jsem do ní dal kdysi tu tekutinu změnila se jí barva pravého oka. Někteří ze Starších říkají, že je to oko vzácného spirita. Výzkumy však ukázaly, že tomu tak není. Je to oko monstra, které se skrývá v duši svého nositele. Když se probudí jeho nositel zapomíná kým je a je schopen zabít své nejbližší přátele i rodinu."

,,Tak proč... do své vlastní dcery?" ptá se nechápavě mladík.

,,Já nevím." řekl otec a díval se nepřítomně před sebe. 

Já k nim přišla zezadu a zavrčela jsem. Můj úsměv se rozšířil, když se narovnaly. Rychle se otáčí dozadu a mladík začíná střílet. Avšak střílí do prázdna. Zdá se  být překvapen dokonce i můj otec.

,,Do kruhu!" zavelel otec a všichni se stáhly do pomyslného kruhu s pistolemi, které byly nabité. 

,,Když ji uvidíte začněte ihned střílet!" řekl. Hned na to začalo pár wolfenů střílet. 

,,Jak mohla být na severu a jihu zároveň?! Jestli ze mě budete dělat prdel, tak vás odstřelím sám!" 

,,Je moc rychlá, pane." řekl kdosi omluvně.

Můj velký temný stín s pravým oranžovým okem se narovnal. Tento stín mi sloužil něco jako brnění. Nemůžou ho prostřelit ani se ke mne nijak dostat. Pravé oko svítí jasně viditelnou oranžovou. Skláním k nim hlavu a říkám:

,,Nějaké poslední přání?" můj hlas zní zcela jinak. Není takový melodický jako předtím. Teď je spíše chraplavý a slabě robotický. Všichni couvnuli dozadu o několik kroků. Vědí, že jejich pistolky na mne nemají žádný účinek. Je mi to celé k smíchu.

Otec si rychle vzal jednu z nejlepších pistolí jakou tam měli a rozběhl se statečně proti mě. Já jsem vypadala unuděně.

,,Jak chceš." řekla jsem opravdu znuděně a při tom jsem pokrčila rameny. Můj stín se zmenšil a velkou rychlostí letěl proti tátovi. Jeho pistol se nabíjí stále rychleji a začíná se kolem ní tvořit modrá zář. V běhu ji namířil na mne. Já přivřela oči. Můj stín už byl skoro u něj.

Vše se zdálo jako zpomalené. Já a i tedy můj stín vycenil zuby. Otevřel tlamu. Táta chtěl stisknout spoušť, ale má tlama se kolem něj rychle zavírá a nastal výbuch. Jeho pistol dopadla pod nohy jeho wolfenům. Ti vystrašeně couvnuli dozadu. V kouři očima hledají svého velitele a holky v něm hledají mne. Kouř se rozplývá a začíná jít vidět naše silueta. Ten kdo leží na zemi nejsem já.  Je to otec. Stojím nad ním a dívám se na jeho zakrvácené tělo.  Podívám se na tátovi wolfeny, překročím jeho tělo a ve stínu stomů je krásně vidět mé svítící oko a zúžené zorničky. Alex vystřelila pistolí na jednoho wolfena, který chtěl nevím co udělat. Okamžitě skončil na zemi s menší kaluží krve. Alex se postavila nalevo ode mne a Makklie na druhou stranu.

,,Berte to tak, že u nás..." začínám  a objevuje se u mě úsměv ,,se za chyby platí vysokou cenou."

Vzala jsem si též jednu pistol, která je na ruku a otočily jsme se k západu slunce. 

Od teď jsme volné!

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.